Dcera

Rozbalit všechny příspěvky
Nový komentář
Avi
29. 8. 2007
Dcera

Mám jeden problém a už napsání ho sem,mě stojí nemalé úsilí. Mám devítiletou dceru,se kterou si prostě nerozumím-moc se za to stydím,ale nějak k ní nemůžu najít cestu.Ona se přitom tak snaží,aby se mi zavděčila a já to neumím-nebo nechci ocenit,jenom ji odbývám a křičím na ni-moc mě to mrzí a uvědomuji si,že ji tím ubližuji,ale já si v ten moment neumím pomoct,vyjedu na ni kvuli blbosti-přitom mám ještě dvě další děti a s nimi jsou vztahy v pohodě-ona je prostřední a je mi nejvíce podobná-jak fyzicky,tak povahově-úplně v ní vidím sebe jako dítě-tento vzorec chování jsem totiž od své matky zažila já a i přesto,že jsem říkala,že to nikdy takhle nechci,tak to praktikuji.Jenže narozdíl od své matky si to uvědomuji a velice mě to trápí.Potřebuji zharmonizovat vztahy se svou Nikolkou-kdo mi poradí co podpořit? Já jsem 10.11.1971,Nikolka 30.6.1998

Hedviga
29. 8. 2007
Re: Dcera

Na druhých ľuďoch nemáme radi to, čo máme sami. Ona je iba odrazom Vašich vlastností. Podľa slov. kalendára má Vaša dcéra dnes meniny.

Renata :)
29. 8. 2007
Re: Re: Dcera

Ivo, sama víš, že dcera je ti zrcadlem. První krok jsi udělala.... připustila jsi, že to tak je, dokonce veřejně.... to je 1. a velmi důležitý krok... Pokud jsi odhodlaná věc změnit, bude těch kroků potřeba mnoho, cesta bude dlouhá, ale potřebná. Víš co je krok číslo 2? Připustit si, že nemůžeš měnit Nikolku, ale sebe! Tak, jak se budeš měnit ty, bude se ti před očima měnit dcera. Mít začít ráda sama sebe, přijmout, nebo změnit své chyby. Jsou to přesně ty, které vidíš na Nikolce. Ráda bych ti pomohla, pokusila tě vést, ale nevím, zda si nečekala radu, že dáš nějakou věc na toto či ono místo a vztah se zlepší. To opravdu ne, tak jednoduché to nebude. Ale vzhledem k tomu, že už vím, že jsi velmi, velmi pracovitá a rady které dostáváš uskutečňuješ, věřím, že zvládneš i tohle. Chceš to řešit tady, veřejně? :) R.

Avi
29. 8. 2007
Re: Re: Re: Dcera

Dík za reakce,Renčo,máš pravdu,je zrcadlem mne a já to vidím a o to víc mě to štve.Nevím,jak k ní najít cestu-nebo-samozřejmě,že vím-jak se k ní chovat a pod.-ale nebylo by to opravdové-musela bych myslet na to co říct,jak se chovat...atd.rozumíš ,mi? Chci k ní najít cestu srdcem,pochopit ji a i samu sebe.Možné je to,že když mě to konečně dotlačilo s tím jít ven a řešit to,tak ta naše minulost/rodina je potřeba opravdu harmonizovat. Veřejně,neveřejně,budu ráda za každou radu,samozřejmě mejlík bude vítán :-)) Iva

Renata :)
31. 8. 2007
Re: Re: Re: Re: Dcera

Ivo, četla jsi třeba knihu Luis Hayové Miluj svůj život? To je moc poučná kniha, každý si tam najde své. Jinak jsem na jednom semináři slyšela, že lidé, kteří nemají srovnaný vztah s matkou, nemají otevřenu cestu k penězům. Cesta k bohatství je těžší.... Tenkrát jsem to jen vyslechla, ale již několikrát jsem se přesvědčila, že je to pravda. Nevím proč si mysím, že jsi ten, kdo má vyřešit vztahy ve vaší rodině. Tvá máma to nevěděla, Nikolka ti přišla pomoc. Ty jsi ta prostřední, ktera tím, že přijme sama sebe takovou jaká je docílíš toho, že zmizí chyby které ti vadí na tvé mámě i Nikolce. Nikola ti přišla pomoci. Zkus se vždycky, když ti bude něco vadit zeptat sama sebe.... co mi to ukazuje? Co mi to má říct, co jsem nedávno udělala stejně? Když to docvakne, tak se pochval, že jsi na to přišla, poděkuj (v duchu) Nikolce, že ti pomohla to objevit, vidět. Prozkoumej oblast budoucnosti (dětí)byla by tam vhodná třeba fotografie tebe, maminky a Nikolky v přátelském objetí. :) R.

Irra
31. 8. 2007
Re: Re: Re: Re: Re: Dcera

Jeden náš známý, psycholog, má oblíbenou otázku: K čemu to potřebuješ, abys to, co cítíš, cítila tak, jak to cítíš. A druhou oblíbenou otázku: co se stane, pokud se věci změní podle tvého přání.

Ada
31. 8. 2007
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dcera

Zdravím tě Avi,já na tom byla stejně a moc mi pomohla knížka od Zdenky Jordánové:Tvoje dítě jako šance pro tebe,tato kniha by měla být podle mě povinná pro rodiče,kterým záleží na svých dětech ,co si myslí.

Avi
3. 9. 2007
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dcera

Díky za reakce.Renčo,jako vždy máš pravdu.Já nějak pozapoměla-to bylo asi tím,že když jsem toto téma zakládala tak byl úplněk-:-) ,že sem chodí i máma, AHOJ MAMI takže se to snad nějak hýbe.Stačilo ten problém říct "nahlas" a je to lepší :-),člověk si to uvědomil tak nějak naplno co ho trápí a už s tím můžu něco dělat. Akorát ta fotka bude problém-žádnou takovou nemám :-(,no ,ale snad se to dá nějak zařídit...viď,babičko :-))) Ado-knížku určitě vyhledám,díky

Renata :)
3. 9. 2007
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dcera

Ivo, tak takhle hodně mě už dlouho "nemrazilo". To je známka, že je to silné - trefa do černého. Dostalo to skvělé obrátky. Držím pěsti, když bude třeba, ozvi se.... A když už jsme do toho maminku nevědomky zatahly,mám potřebu několika slov mamince..... taky jsem máma dospělých dětí a čtení těchto řádků vás muselo bolet. Chci vám jen říci, že taková byla doba, vaše generace moc lásky nedostávala. Neuměla ji přijímat a proto ji neuměla dávat. Neříkalo se dětem mám tě ráda, jsi šikovná.... Chválit děti se jaksi "nenosilo". Cenzura byla velká. Teprve dnes se se mluví o tom, že lásku a sebevědomí dětem musí dát rodina. Mnozí mladí pokračují v původním vzorci, který získali od svých rodičů a nic se nezmění.... někteří odvážlivci si uvědomují co láska a rodina je, vidí její nový rozměr a jdou vtříc hezčí budoucnosti. Když už se věc takto zveřejnila, máte obrovskou šanci žít krásný vztah s dcerou a vnučkou, protože stejně tak, jako vy jste při výchově dělala jen to nejlepší co jste v dané chvíli znala a uměla, dělá i Iva to nejlepší, co umí a cítí. A já vám oběma věřím a přeji hodně štěstí a lásky :) R.

Linda
3. 9. 2007
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dcera

Tak já jsem ta třetí ,o které se tu píše-nechci se obhajovat-skutečně jsem sama prošla dobou,kterou jste velmi výstižně popsala.Ačkoliv jsem měla oba rodiče,přesto jsem v nich oporu neměla, a bylo jim celkem lhostejné,co budu po základní škole dělat,Škola mě nasměrovala-doma odpor nebyl a já se šla učit učební obor.Po roce silného osamostatnění se jsem udělala přijímačky na průmyslovou školu a pak jsem chtěla jít na vysokou,ale v té době mi umíral na rakovinu otec a matka byla v pol.inv. důchodu-takže jsem se vdala ,když byly Ivě 4 měsíce manžel mi oznámil,že čeká dítě s jinou.Rozvedli jsme se,nebudu popisovat,že to bylo poté složité.Po pěti letech jsem se znovu vdala.taky vím že to Ivana neměla lehké a že neměla ani nemohla mít hlubší vztah k manželovi.(omlouvám se, ale dokončím později)L.

Linda
3. 9. 2007
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dcera

Za rok a půl se narodil syn-zemřel v půl roce na leukemii.Do dvou let jsem neplánovaně čekala další dítě.Nebyla jsem na ně po tom všem připravená. Narodil se druhý syn ,který vyžadoval vyšší péči než úplně zdravé dítě(v pěti letech operace částečného rozštěpu patra).Myslím, že i toto všechno dění ovlivnilo už v prvopočátku,každodenní situaci-která se léty ovšem násobila.Ivana měla a má bratra ráda a i o malého se dle potřeby starala.Věkový rozdíl mezi nimi je 10 let.Přesto bych řekla, že z mého pohledu mám k ní blíž,než právě k synovi.Po tolika letech zase vidím já,že jde mých šlépějích-je ctižádostivá a zvyklá řešit každou situaci s co nejlepším výsledkem.Cit pro estetično a harmonii máme obě-ona je ještě víc vynalézavá-nemá moc peněz, je po mateřské,ale umí si poradit i s minimálními financemi-je to o nápadu.Já si nemyslím, že to je až tak krizové, z mého pohledu spolu máme kamarádský vztah-třeba to cítí jinak.Zpátky to všechno vzít neumím a v její rodině jsem skutečně minimálně a do dění nijak nezasahuji. Dost často si telefonujeme,já jsem v práci nebo stále něco " k lepšímu" předělávám doma.Manžel i syn mají své úplně jiné koníčky.Moc jsem se rozepsala-pokud to tak má být...L.

Renata :)
4. 9. 2007
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dcera

Lindo, většinu z toho, co jste napsala jsem nevěděla, s Ivou se znám jen tady z fora. Vím jen, že je velmi šikovná a cením si ji za to, že se k životu staví čelem, problémy nezastírá, ale řeší je. Určitě je po vás a nikdy ani slovem neřekla nic proti vám. Ona řeší vztah s Nikolkou, tam chce najít cestu, neříká, že s vámi nemá hezký vztah, nic nevyčítá, nic nechce brát zpět. Možná to způsobila má slova, že jste si to vzala osobně, možná ze mne mluvila moje vlastní minulost. Jen jsem neřešila vztah s dětmi ale se svojí mami...... Otevřela jsem se víc, než jsem zvyklá,....to proto, že i vy jste byla upřímná. Chci pomoct, protože mě ten příběh oslovil, nechci rozmazávat a oživovat minulost. Přeji vám Lindo do budoucna jen samé příjemné zážitky a hodně hodně radosti. :) R.

Kontakty

FENG ŠUEJ PORADENSTVÍ

Ing. Jiří Šmikmátor
Staňkova 18a
602 00 Brno

Mobil: +420 605 259 328
E-mail: jiri@smikmator.cz

Zajímavé odkazy

Napište nám